Záleží na tom, jak to máte vymodelované a jakou tam máte strukturu. Ja postupuji takto: udělám si polotovar, který má svůj podvýkres na vypálení, ten je vložen do sestavy a pomocí sestavy svařence jsou potřebné plochy obrobeny na požadovaný rozměr. Z toho pak udělám výkres svařence, v kterém označím plochy, které je nutno obrobit. Tedy číslo výkresu vlastní sestava svařence.

Tedy pokud svařenec vlastní již upravené plochy, udělal bych to všechno do jednoho výkresu, pokud je nejdříve obyčejná sestava, tak bych udělal výkres a pak výkres sestavy obrobeného svařence.

Používám zásadu, že každá technologie má zvláštní výkres.
Takže, rotační díly které se vyrábějí třískově a přivaří do sestavy mají samostatné výkresy.
Podle požadavku některých výrobců rozdetailuji do samostatných výkresů i všechny díly svařence, např. samostatné výkresy trubek a jeklů, potom udělám sestavu svařence, další sestavu svařence s okótováním obráběných ploch.
Někdy ovšem okótuji díly svařence (trubky, úhelníky, atd.) do sestavy včetně uvedení rozměrů obráběných ploch svařence. To pro případ, že to výrobci svařence více vyhovuje. Tím pádem ví z jednoho výkresu, které dílů svařence upnout do přípravku, které díly dodatečně dolícovat, .... .

Čísla výkresů mám taková, že z číselného označení detailu se pozná podle trojčíslí do jaké patří sestavy + identifikační číslo tohoto samostatného výkresu.

My používáme vlastnost Číslo součásti a výkresy kreslíme, co jeden výkres, to vlastní dwg soubor. Pokud máte více listů v jednom souboru, tak bych asi šel cestou úpravy razítka a doplnění iVlastností

teoreticky ano, leč praxe je občas jiná

Ano, pokud to je nejaky jednodusi dil, tak mam ve výkrese jak svarenec, tak obrobek. Pokud to je neco slozitejsiho, tak udelam vykres svarence a pak zvlást výkres obrobku.