Parametričnost má podstatně větší smysl ve 3D - 2D výkres je až "odpadním produktem" konstruování/modelování. I čistě 2D výkres uděláte pomocí strojařského 3D modeláře rychleji než 2D kreslením (viz třeba video na stránce Inventor).

CADů "zadarmo" nebo "skorozadarmo" je celá řada, přesto se vlivem nestandardnosti a malé podpory používají podstatně méně než třeba AutoCAD nebo Autodesk Inventor.

Odpadem nemyslím onu aplikaci, ale způsob konstruování. Při vymýšlení výrobku přeci není třeba se omezovat na 2D výkres - ten je jen omezeným prostředkem komunikace, a navíc jej modeláře umí celkem slušně vygenerovat automaticky.

Zhruba před 9 lety byl s velkou slávou uveden jiný parametrický 2D CAD - Imagineer a přestože mu byla prorokována zářná budoucnost, příliš se neuplatnil. Kdo chtěl parametričnost (u klasického konstruování), sáhl a sáhne i dnes spíše po 3D.

Ano, jsou oblasti (většinou tzv. diagramming, schemata), kde se parametrické 2D uplatní, ale pro konstruování je rychlejší a mocnější 3D. Výhody parametričnosti jsou tam daleko zřejmější - a vyplatí se zde úsilí nutné k pochopení parametričnosti a jejích nástrojů.

Myslím, že AutoCAD do nějaké plné parametričnosti (i z výše zmíněných důvodů) nepůjde. Ale dynamické bloky nebo utility typu LiveLabel jsou cesty, jak do běžných výkresů vnést "praktickou parametričnost". Příklady dynamických bloků jsou v ukázkách AutoCADu, tutorial je třeba zde.