Postup tvorby aplikace v AutoLISPu pomocí IDE (Integrovaného vývojového prostředí) Visual LISP je možné shrnout do následujících kroků:
Abychom mohli spustit vývojové prostředí Visual LISP musíme nejprve spustit samotný AutoCAD a následně spustit prostředí Visual LISPu. Postup spustění Visual LISPu.
Druhým krokem je definice všech požadavků, které od programu požadujete splnit. Zejména se zaměřte na vstupy a výstupy z programu. Definice hlavních úkolů programu začíná myšlenkou automatizace nějaké činnosti v AutoCADu. Například kreslíte-li jako uživatel často složitý objekt, u kterého se mění některé parametry a tím pádem ho nelze do dalších výkresů vkládat, je výhodné tento objekt vytvářet pomocí jednoduché funkce / programu.
S definicí hlavních úkolů programu úzce souvisí zjistění tvaru všech příkazů AutoCADu, které budete používat. Ušetří Vám to spoustu drahoceného času při ladění programu. Při zjišťování tvaru příkazů AutoCADu dávejte zejména pozor na umístění a názvy argumentů příkazu a počet entrů, které se musí zadat při spuštění příkazu.
Při psaní aplikace je dobré se předem rozhodnout jakým způsobem bude uživatel dotazován na zadání potřebných informací. Zadání informací pomocí příkazové řadky je sice jednoduché, ale nenázorné. Příjemnější získání hodnot od uživatele je pomocí dialogového okna. Pokud Vaše aplikace bude používat uživatelské rozhraní - dialogové boxy, je výhodné si nejprve navrhnout jejich tvar na papír. Při návrhu dialogových boxů si popište jednotlivé dialogové prvky (usnadní Vám to orientaci ve složitějších dialogových oknech a využijete je také při psaní kódu).
Nyní již máme dostatek informací pro vytvoření dialogových boxů. Tento krok není chybný, prostředí Visual LISPu umožňuje kontrolu kódu dialogového boxu i bez nutnosti mít napsaný obslužný kód dialogu (funkci AutoLISPu). K psaní kódu můžete využít prostředí Visual LISPu. výsledný soubor nezapomeňte uložit s koncovkou .dcl.
Prostředí editoru Visual LISP nabízí řadu výkoných ladících nástrojů. Jedním z řady je nástroj pro kontrolu dialového boxu. Tento nástroj využijeme v této fázi. Postup spuštění kontroly kódu souboru DCL.
V tuto chvíli již máte odladěné uživatelské rozhraní a můžete pokračovat v psaní kódu funkce do okna nový soubor. Postup otevření nového souboru. Při psaní kódu aplikace Vám bude Visual LISP pomáhat v orientaci v kódu pomocí barevného odlišení jednotlivých částí kódu. Význam jednotlivých barev.
Při psaní kódu funkce se nemusíte trápit s formátováním kódu. Po napsání kódu funkce Vám Visual LISP nabízí nástroj pro zformátování (textovou úpravu) kódu Aplikace. Postup zformátování kódu funkce.
Než se pokusíte kód spustit, je dobré provést syntaktickou kontrolu napsané aplikace. Syntaktická kontrola Vás upozorní na řadu běžných chyb vzniklých při psaní kódu. Nalezené chyby odstraňte. Postup kontroly syntaxe kódu.
Jakmile máte zkontrolovaný kód aplikace, můžete přistoupit k načtení kódu aplikace. Načíst funkci můžeme buď v prostředí AutoCADu nebo v prostředí Visual LISPu. Při tvorbě aplikace je výhodnější (jednodušší) načíst aplikaci v prostředí IDE Visual LISP. Postup načtení funkce v prostředí Visual LISPu
Pokud máte aplikaci načtenou, můžete ji spustit. Postup spustění aplikace v prostředí IDE Visual LISP. Pokud se v programu vyskytnou po spuštění chyby, které nebyly dříve nalezeny nástrojem Kontrola syntaxe kódu, musíte k nalezení chyby použít ladící nástroje Visual LISPu.
Při hledání chyby aplikace můžeme využít několik výkoných nástrojů. Postup použití ladících nástrojů je zhruba následující:
- na začátku, po kolapsu programu použijeme nástroj Zdroj posledního přerušení (Ctrl+F9). Tím se dostanete na místo kde program spadl. Postupujte v programu směrem k začátku programu a hledejte možnou chybu.
- jinou možností je krokovat (postup) postupně program a hledat chybu. Při krokování programu můžete pro kontrolu obsahu proměnných používat nástroje Kukátko a Inspektor (použití Kukátka a Inspektoru).
Po odstranění všech chyb v aplikaci máte již aplikaci hotovou a můžete ji používat. Pokud budete chtít vytvořenou aplikaci poskytovat dalším osobám, a požadujete zachování svého "duševního vlastnictví", nabízí editor Visual LISP uložení aplikace ve specilním formátu: .vlx - zkompilovaná sada nebo více souborů .lsp a/nebo souborů DCL (soubor obsahující definici dialogových boxů). Postup vytvoření aplikace .vlx.
Prostředí editoru Visual LISP nabízí i možnost tvorby rozsáhlých projektů. Pokud se potřebujete dozvědět více o projektech Visual LISPu prostudujte si jednotlivé lekce kapitoly Sprava kódu.
