Tvorba výkresů

Výkresová dokumentace hraje v technické oblasti nezastupitelnou roli. I v době digitálního zpracování dat je základním vyjadřovacím prostředkem konstruktéra. Přes to, že existují dnes oblasti, kde je možné se tvorbě výkresové dokumentace vyhnout, je nutné vždy uvažovat při nákupu 3D software s její existencí. V praxi se i v případě přímého přenosu geometrických dat na výrobní zařízení často vyskytuje nutnost kombinace s výkresovou dokumentací. Typickým případem jsou například lisovací nástroje pro výrobu složitých tvarovaných součástí pomocí technologie tažení. Funkční část nástroje je definována pomocí obecných ploch, jejichž geometrii je možné popsat na výkrese pouze problematicky. Právě zde je nutné přenášet geometrii přímo pomocí dat do CAM systému a zde prostřednictvím technologických postupů vytvořit řídící program pro obráběcí stroj.

Velmi častou chybou při volbě 3D systému bývá právě podcenění 2D oblasti. Zákazník je zahlcen obchodníkem, který mu poskytuje příručkové informace o špičkových možnostech nabízeného systému v oblasti 3D, ale často pozapomene na nezastupitelnou úlohu a možnosti 2D části určené pro tvorbu výkresové dokumentace pomocí asociativních pohledů. Je nutné si uvědomit, že na misce vah je v této chvíli velmi mnoho a musíme všem zdůraznit, nepodceňujte a nepřeceňujte možnosti 3D parametrických systémů v oblasti tvorby výkresové dokumentace.

Za zřejmě nejkritičtější postupy při nasazení 3D modelování je nutné považovat exporty 2D vygenerovaných pohledů a jejich dotváření v jiných aplikacích. Tento postup je možný, ale pohledy ztrácí asociativitu (provázanost s modelem) a modifikace součásti znamená zcela zásadní změnu a tvorbu nového výkresu prakticky od začátku. V následujících bodech jsme se pokusili vytvořit seznam základních funkcí, které musí mít 2D část modelovacího software tak, aby byla použitelná pro tvorbu plnohodnotné asociativní dokumentace:

Výkresu se vyhneme pouze u funkční části nástroje a to ne vždy

Generování asociativních pohledů a všech základních typů řezů přímo z modelu sestavy nebo součásti. Možnost modifikace viditelnosti čar a to jak tangenciálních tak neviditelných. Musí existovat nástroje pro tvorbu kót všech typů, pozic, značek drsnosti, tolerancí tvarů a polohy, svarů a uživatelsky generovaných symbolů. Aplikace musí umožňovat vytvoření zákaznických razítek, tabulek a formátů výkresů s možností vytvoření šablon a stylů. Musí být přímo podporováno vykreslování na standardní zařízení.

Uvědomme si ale, že funkční část nástroje je jednou z desítek součástí, které tvoří celou sestavu. Bylo by neefektivní a dokonce i prakticky nereálné předávat data do veškeré výroby tímto způsobem. Řada běžných součástí má dokonce jednoduchou geometrii a může se vyrábět na konvenčních strojích v kusové a malosériové výrobě. Právě zde je nutné počítat s prakticky nezastupitelnou úlohou výkresové dokumentace, která musí být provedena podle příslušných norem a předpisů, které jsou v řadě technických oblastí přímo nekompromisní.

Vytváříme výkres v Inventoru

Po vytvoření modelu součásti je dalším neméně důležitým krokem tvorba výkresu, potřebného pro výrobu. Autodesk Inventor podobně jako řada jiných modelářů obsahuje pro tvorbu výkresové dokumentace samostatný modul spouštěný přímo přes šablonu nového výkresu v úvodní nabídce.

Pro výkres je nutné vytvořit model

V úvodní nabídce zvolíme šablonu

Šablona může již obsahovat základní nastavení, tabulky a rohová razítka. Modul pro tvorbu výkresů prodělává od verze 1 velmi rozsáhlé změny a lze říci, že se z něj postupně stává nástroj srovnatelný se systémy pro 2D konstrukci. Cílem je snaha poskytnout uživateli precizní nástroje pro plnohodnotné spojení postupů modelování s tvorbou asociované výkresové dokumentace.

Vložení pohledů a aktivace nástrojů

Vykreslení os příruby a roztečné kružnice

Pro tvorbu nového výkresu je nutné mít předem připravenou součást, sestavu nebo montážní sestavu. Nemusí se jednat o finální podobu, protože výkresové pohledy jsou vždy úzce s modely spjaty pomocí asociativity. Z praxe je ale možné jedině doporučit tvorbu výkresové dokumentace až v závěrečné fázi po modifikacích všech zobrazených součástí.

Vytvoření lineární kóty

Úprava kótovacího stylu (potlačení nul)

Nástroje pro kótování v Autodesk Inventoru jsou soustředěny do dvou panelů a jedné roletové nabídky. Poměrně výraznou úlohu při modifikacích kót hraje pravé tlačítko myši:

• Drawing management – panel nástrojů obsahující příkazy pro vytvoření pohledů, řezů a jejich modifikaci. Výkresových listů (Sheet) může být vytvořeno současně několik.
• Drawing annotation – panel nástrojů obsahující nástroje pro vytváření kót, symbolů a značek podle zásad technického kreslení. Všechny tyto prvky jsou při vkládání do pohledu již přímo asociovány, tzn. pohybují se při změně polohy pohledu.
• Menu Format – roletová nabídka, ve které najdeme příkazy pro nastavení formátu výkresu (Define new border), uživatelské vytvoření symbolů (Define new symbol), razítek (Define new title block) a velmi důležité nastavení kótovacího stylu (Dimension style).

Do výkresu lze navíc při aktivované ikoně kreslení vložit libovolný 2D objekt pomocí ikony Insert AutoCAD file a ten využít například jako rohové razítko, rámec, nebo část bloku. Importovaná geometrie ovšem vyžaduje úpravu především textů a atributů.

Aktivace editace kóty pravým tlačítkem myši

Editace (nesmí být smazány závorky!)

Je nutné zdůraznit, že se jedná pouze o výběr těch nejdůležitějších funkcí nutných pro vytvoření asociované výkresové dokumentace všude tam, kde je to nutné. Důvodem poměrně zásadních sporů v této oblasti je právě původní oblast nasazení 3D systémů pro tvorbu tvarově náročných součástí s přímou vazbou na výrobu pomocí CNC strojů.

Častým argumentem bývá také možnost převzetí parametrů z geometrie součástí do výkresových pohledů. Je nutné si uvědomit, že rozměrové vazby mnohdy nemají s technologickým kótováním pro výrobu nic společného a prakticky jsou pro správnou konstruktérskou definici geometrie a rozměrů součástí nepoužitelné! Nástroje pro kótování musí být tedy naprosto precizní.