Pokud si vezmeme např. těsnění.:

Vymodelujete jednu variantu (např. stlačené těsnění) jako objemový díl.

Druhou variantu (nestlačený) jako plošný díl (tím je vyřešena hmotnost).

V rámci reprezentace zobrazení pak vypnete viditelnost tělesa (ve stromu historie vyberte těleso - až úplně nahoře, ne prvek jako je např. vysunutí !) a zapněte viditelnost ploch.

Vytvořte druhou reprezentaci a tam to zapněte naopak.

Na výkres i sestavu použijete tento jeden díl pouze s jinou zapnutou reprezentací.

Reprezentace se chovají stejně jako na sestavě!!! Využijte toho .

Tím že to je jeden díl je vyřešen problém s Vaultem, rozpiskou atd.

 

 

Moc jsem to nepochopil, nepodařilo se mi nasimulovat, používám adaptivitu pouze výjimečně, takže ji nemám tak "zmáknutou".

Také používám tam, kde to nevadí pro čitelnost dokumentace.

použitelné pouze ve fázi návrhu, pro finální dokumentaci nevhodné, pokud používáte Vault, nebo jiný PDM.

Použitelné v některých případech (obdoba bodu 2)

 

Hmotnosti nepřepisuji ručně, ale měním lokálně materiálové vlastnosti na potřebné součásti (to náhodou změnit nejde).

 

Polohové reprezentace jsou v tomto případě nepoužitelné.

 

Právě zkouším řešení navržené p. Navarou. To se mi líbí asi nejvíc. Je to sice pracnější, ale pěkně svázané u sebe a snadno pochopitelné.

 

Přikládám obrázky řešení:

 

U deformovaných modelů se dá nulové hmotnosti dosáhnout nejenom přepsáním, ale i vytvořením matriálu s nulovou hustotou.

1. řešení pomocí adaptivity

  Když použiji adaptivitu např. u pružiny, kterou si vytvořím v podsestavě tak, aby byla v nestlačeném stavu, tak si potom nastavím i její stlačenou velikost=> tyto velikosti si mohu uložit jako reprezentace, které si potom budu moci jen přepínat => můžu otevřít výkres a tam si mohu nastavit v jaké reprezentaci potřebuji danou pružinu zobrazit. To samé lze použít i u jiných součástí.

2. řešení standardním způsobem

  - nutný výkres - nakreslíme těsnění v nestlačeném stavu-> v sestavě se nám bude překrývat s nějakou další součástí, pokud se vyloženě nejedná o složitý díl, tak nám to nevadí a urychlí to i práci, nemusí se nic řešit. Na výkresu budou takové míry, které doopravdy potřebujeme a každá kooperace tento díl vyrobí bez jediného dotazu. Bude také zřejmé o kolik se daná součást má stlačit, pokud se jedná např. o těsnění. 

  - výkres není potřeba - můžeme nakreslit ve stlačeném stavu a v polotovaru zapsat hodnotu v nestlačeném stavu. Pokud se nám jedná např. o těsnění pouze mezikruží, kde není potřeba výkres, stačí nám pouze polotovar toho těsnění např. TL5- D200/d100. Každému to bude jasné. 

3. řešení pomocí parametrů a popř. iLogic

  Vytvořím si díl, který bude řízen parametrem např. výškou( či tloušťkou). Nakreslím si díl ve stlačeném finálním zobrazení, jak potřebuji a potom přes tabulku parametrů a iLogic nastavím 2 možnosti -> stlačeno a nestlačeno -> mezi těmito pravidly se budu moci vždy překliknout a zobrazí se mi daná součást, jak potřebuji. 

  U pružiny si např. v parametrech mohu nastavit vlastní parametr, který bude řízen rovnicí pro deformace pružiny. V iVlastnostech, kam si píšu polotovar součásti si vyvolám vlastní parametr. Potom budu mít jistotu, že kdykoli změním nastavení pružiny-> automaticky se mi změní i polotovar pro objednání. Lze to použít i na jiné součásti. 

4. řešení pomocí podsestavy

  Součást, kterou potřebujeme zdeformovat si vymodelujeme v nestlačeném (nedeformovaném) stavu, uložíme si ho vč. všech potřebných parametrů. Vložíme si ho do svařence-> ve kterém se přepneme do obrábění a zde odebereme stlačenou část součásti, která nemá být vidět ve finální sestavě. Poté na výkrese můžeme zadat v kartě stavu modelu na montáž, tím docílíme správných rozměrů součásti pro výrobu.

Pro upozornění: 

Díly přes sebe, jsem nemyslel 2 díly ve stromu operací téže součásti, ale že 2 součásti se budou překrývat - 1 naše zdeformovaná a 1 např. víčko, které těsnění přitlačuje.

Reakce: 

  Hmotnost- Nevím, zda-li bych se pouštěl do změny hmotnosti jednotlivých součástí na hodnotu 0-> potom by to nemuselo sedět v sestavě ne z důvodu systému, ale možné chyby. Kdyby např. kolega změnil čistě náhodou hmotnost i u jiné součásti, musela by se vždy zkontrolovat celá rozpiska, jestli u nějaké další součásti není také přepsána hmotnost. Už jsem se s tím také setkal. Ale z hlediska správnosti hmotnosti u celkové sestavy a u velikých deformovaných dílů by bylo potřeba řešit hmotnosti!

  polohová reprezentace u dílu-  myslím si, že by to bylo zbytečné a moc překombinované -> opět více nastavování, více možných chyb a stačila by jen malá nepozornost a už by byl třeba problém na světě. Toto lze řešit pomocí parametrů a iLogicu, kde si jen nastavíte hodnoty, které potřebujete. 

V jednoduchosti je genialita - a v dnešní době, ačkoliv to jde "proti proudu", to platí dvojnásob!