Kóta se může ztratit mnoha způsoby. Například většímiúpravami modelu, chybou SW a můžete ji i smazat sám. Vše co se může stát sejednou i stane.

Práce konstruktéra stojí a padá na tom, že předá výkres,který je jednoznačně, přesně a správně popsán. K tomu, aby konstruktérnemusel držet v hlavě, jaký konkrétní rozměr závitu je v příslušné částipoužit právě slouží tabulka závitů. Čtením a psaním příspěvků k tomuto tématujste strávil řekněme 10 minut. Za tu dobu lze bez problémů dohledat potřebnérozměry doplňovaného závitu a zadat je do tabulky. Od uložení tabulky se pak užnemusíte starat, jestli je závit správně popsán, bez ohledu na to, kolikrát hov konstrukci použijete.

Pokud jde o potřebu takovýchto úprav, zkuste si představit takovoutosituaci. Podle Vašeho výkresu se vyrobí a na montáž odešle 20 kusů svorníkůM48x500. Díky Vašemu přístupu ke kótování závitů ovšem dojde k tomu, že usvorníků bylo požadováno stoupání 3 mm, ale vyrobeno bylo základní stoupání 5mm. Myslíte že Vás pochválí a budou i nějaké prémie?

Promiňte, ale trochu mi Vaše reakce připomněla jednoho ITvedoucího, který se na počátku 90. let ptal, na co konstruktéři potřebují CAD.Vždyť mají ve Windows Kreslení a v tom se dá kreslit …

Podle mne má být 3D model nositelem kompletních informací osoučásti. Včetně informací o například tepelném zpracování součásti. Abych se vevýkresu téměř nemusel starat o vyplnění razítka a usnadnil si vytvořenítechnických podmínek a požadavků.

Proč používat na modelu přesně zadaný závit má minimálně třidůvody:

1. Tabulky děr – ve výkrese za mne program sám spočítá počty stejnýchděr. Pokud tam dáte jen díru 50, máte na jedné kopě jak závit M50x4, takM50x1,5.
2. Kontrola kolizí v sestavě – při kontrole kolizísoučástí mohu různě zobrazit kolize závitů, například vypnout ty se stejnýmstoupáním. Na součástech jsem měl například závit M48x3 pro připojovací šroubya zároveň M48 pro závěsný šroub. Kontrolou jsem pak snadno zjistil, zda má dírasprávný protikus.
3. Spolupráce s CAM – u SW s podporou autodetekce děrsi značně urychlíte práci, když nemusíte díry zadávat ručně.

A pokud jde o Vámi navrhované dopisování do kót, za něcopodobného jsem občas ze srandy sliboval kalkulačkou přes prsty. Proč se zdržovatdopisováním do kót, když stačí v dialogu díry jen vybrat jiný rozměr?

Řekl bych, že Vámi popsané postupy „zjednodušení“ jsou přijejich vlastním provedení o něco rychlejší než úplné zadání. Celkově Vám ale mohouurychlit práci jen za zcela konkrétních podmínek. Co budete dělat, když se k součástivrátíte s odstupem času? Jak zjistíte, co má být obyčejná díra a co závit?Jak budete postupovat, když Vy uděláte model a kolega z něj bude dělat výkres?Za mne osobně jsou taková zjednodušení nejlepší cestou k tomu jak si prácispíš přidělat a připravit podmínky k omylu.