Měřítka kót a čar (proměnné dimscale, ltscale)

Na počátku fy. Autodesk dávala velký prostor na to, aby si uživatelé volili způsob jakým kreslí co se týká hladin, čár, rámečků apod. Po rozdělení na jednotlivé obory: strojírenství, stavebnictví, GIS …

a současně s probíhající normalizací a typizací jednotlivých dílů (bloků) dochází k tomu, že nástavby si v některých případech začnou tvrdě prosazovat své.

V případě Mechsoftu se to projevilo u některých dříve vytvořených Autolispovských prográmků, kdy se musí potom někdy hledat cesty jak to udělat, aby dříve vytvořené i nadále funfovalo. Dobrou otázkou k diskusi je i měřítko kót, proměnné dimscale a ltscale.

Vyjdeme-li, že budeme kreslit v modelovém prostoru 1:1 (ani tuto podmínku každý nedodržuje), potom můžeme:

• vykreslovat přímo z modelového prostoru. Vložené razítko a rámeček (v případě, že jsou s každou akcí jiné) vložím do výkresu s měřítkem 50 (pro 1:50), 2 (1:2). Pokud jde o kótovací styl pojmenoval jsem kótovací styly podle použitého hlavního a vedlejšího např. "K1_50", "K1_20_5" (pro detaily s hlavním měřítkem 1:10 a měřítkem detailu 1:2). Pokud se týká proměnných, tak proměnná "DIMSCALE" je pro "K1_50" dána poměrem hlavního měřítka (pro 1:50 je DIMSCALE=50) a proměnná "DIMLFAC"=0.25 je pro " K1_20_5"ř. pro hlavní měřítko 1:20 a vedlejší měř. 1:5 … 5/20=0.25). Požadovanou velikosti písma se potom mění proměnná "DIMTXT"=2.5 (pro výšku písma 2,5 mm).

• Za úvahu stojí jak stanovit měřítko čar. Když se nastaví ltscale = 1, má to tu výhodu, že pokud používáme vlastní bloky, tak mají osy a neviditelné čáry správnou velikost. Nevýhodou je, že při otevření AutoCADu a pokud si toho člověk nevšimne, tak vykreslí výkres kde chybí rozlišení čar. Protože aspoň u mě AutoCAD Mechanical Power Pack 2002 si nutí nastavení ltscale podle měřítka. V posledních verzích AutoCADu má být práce s bloky vylepšena, bude asi záležet na tom, jak to vlastní manipulace bloky potom náročná.
• Pokud ltscale = x kdy hodnota x se mění podle měřítka potom by zřejmě pro každé měřítko musel být příslušný blok, což se mi zdá být dost nepraktické.
• Kreslení v modelovém prostoru a vykreslování v papírovém prostoru. Při kreslení ve výkresovém a modelovém prostoru je nutné navíc přepínat mezi výkresovým prostorem a papírovým a musíme zde navíc nastavit měřítko mezi oběmi prostory. Pokud dostanu cizí výkresy většinou jsou kresleny pouze v modelovém prostoru a jen někdy i ve výkresovém. Měřítko vloženého formátu a rámečku potom bude asi nejlepší kreslit v měř. 1:1.
• Navíc pokud je složitější výkres a použiji několik rozvržení, tak se někdy stává, že AutoCAD má někdy problémy a zamrzne. Je fakt, že se průběžně vyvíjí jak hardware, tak i AutoCAD. To co u mě může být starším PC nebo neznalostí všech možností ACADu, se už nebude projevovat u novějších pracovišť s novější verzí ACADu.

Pokud má někdo lepší zkušenosti týkající se měřítek kót a čar týkající se nastavení dimscale, ltscale v souvislosti s používáním vlastních bloků a pokud toto řešení bude po zvážení i mě vyhovovat, rád se nechám poučit.

P.S.

  Dále bude asi záležet zda se kreslí ve 2D nebo ve 3D prostoru. Jak i reklama hlásá, tak AutoCAD je vhodný hlavně pro 2D prostor. Pro 3D prostor má být výhodnější Invertor. Já měl zatím jen přístup k ACADu už od R10 jsem se pokoušel něco smysluplného nakreslit ve 3D, záleží na zaměstnavateli a zákazníkovi, jakému prostoru dá přednost. Předpokládám, že kótování ve 3D bude též odlišné.

    Pro přenastavení kreslících parametrů používám delší dobu tlačítko spouštějící níže uvedený zdrojový soubor. Do stávajícího souboru jím načtu mnou požadované hladiny, kótovací styly, nastavení písma a co zrovna potřebuji. Je to v podstatě určitá alternativa k vložení výkresu s danými parametry. Pokud by to někoho zajímalo viz níže.

Připojené soubory

2005-10-26_081446_NV_EGETEK-MECH_SKUT.lsp